Historie šlechtění na Moravě


Chceme-li se dozvědět, co vedlo Mendela k bádání na poli dědičnosti, musíme opustit romantickou představu mnicha, který ve volné chvíli křížil hrách, a musíme se vrátit o řadu let. Brno bylo moderní a expandující středoevropskou metropolí. Velkou roli zde hrál textilní průmysl. Lidé prahli po vzdělání.

Zásadní postavou, která přispěla k rozvoji přírodních věd na Moravě, byl Christian Carl André (1736−1831). Tento známý přírodovědec přišel do Brna v roce 1798 ze Saska. Byl tajemníkem Moravské hospodářské společnosti a v roce 1814 se stal i tajemníkem Spolku šlechtitelů ovcí, který sám založil. Spolek se soustředil na zdokonalování výroby vlny pro tehdy se rozvíjející textilní průmysl, který byl v Brně dominantním odvětvím. Andrého zájem o šlechtění vedl i ke vzniku Pomologického spolku, jenž se soustředil na vypracování metod vedoucích ke šlechtění odrůd ovocných stromů a vinné révy.

Jistým impulzem, který vedl Andrého k zájmu o šlechtění ovcí, byl úspěch anglického chovatele Roberta Bakewella (1725−1795). Tomu se podařilo vyšlechtit příbuzenským křížením spojeným s výběrem rodičovských párů plemeno ovcí s poloviční hmotností kostí a s dvojnásobnou hmotností masa. Úspěch této metody vedl k zájmu o zvýšení kvality a množství vlny křížením. Zvýšení kvality vlny je však mnohem náročnější a jediným chovatelem, kterému se to povedlo, byl Moravan Ferdinand Geisslern (1751−1824).

André vedl čilou korespondenci se světem. Tu mu umožnil shovívavý zemský kancléř Prokop Lažanský (1771−1824). Po Lažanského odchodu a policejních kontrolách André odešel do Stuttgartu. Svému synovi však ještě před tím zadal úkol napsat knihu o šlechtění ovcí s využitím poznatků nejlepší šlechtitelské školy moravského šlechtitele F. Geislerna.

Ještě při svém působení v Brně požádal André člena londýnské zahradnické společnosti G. C. L. Hempla, aby vysvětlil členům Pomologické společnosti využití umělého opylování rostlin pro vznik výnosnějších odrůd. Hempel ve svých příspěvcích pro Moravskou hospodářskou společnost zdůrazňoval nutnost poznání zákonů hybridizace. Objevitel tohoto zákona podle něj musí mít neúnavnou trpělivost, hluboké základy botaniky a pozorovací talent.

Výrazným krokem vpřed ve vědeckém poznání principů dědičnosti byl nástup profesora Johanna Karla Nestlera (1783−1841) na univerzitu v Olomouci a profesora Franze Diebla (1770−1859) na Filozofický ústav v Brně.

Nestler zařadil do výuky přírodopisu a zemědělské nauky i část o vědeckém šlechtění rostlin a zvířat. V roce 1839 publikoval rozsáhlou studii s názvem Dědičnost ve šlechtění ovcí. Jako jeden z prvních vyslovil myšlenku, že příroda vytváří bez účasti člověka přírodní druhy, ovšem člověk může kontrolou rozmnožovacího cyklu vytvořením plodných modifikovaných organismů tento proces napodobit. Toto téma nezávisle na Nestlerovi rozpracoval o řadu let později Charles Darwin.

Profesor Diebl, u něhož později studoval i Mendel, popsal techniku umělého opylování jako hlavní metodu šlechtění nových odrůd zemědělských plodin.

Významným členem Spolku šlechtění ovcí a Pomologické společnosti byl i František Cyril Napp (1792−1867), opat augustiniánského řádu na Starém Brně. Dobře se znal s Nestlerem i Dieblem. Velmi dobře si uvědomoval složitost a důležitost pochopení principů dědičnosti. Na sjezdu společnosti v roce 1836 upozornil, že přenášení znaků z produkujících na produkované by mělo být předmětem významného fyziologického výzkumu. V roce 1837 jako jeden z prvních nastolil vědecký problém a potřebu zjistit, co a jak se dědí.

O šest let později přijal opat Napp Mendela za novice augustiniánského řádu. Mendel záhy začal vědecky bádat a po studiích zemědělské nauky u prof. Diebla a studiu matematiky, fyziky a fyziologie rostlin ve Vídni začal v Brně provádět pokusy s křížením hrachu.

V roce 1865 pak Mendel přednesl výsledky, ke kterým při své práci došel, na schůzi Přírodovědeckého spolku v Brně. Účastníci nepochopili, že tím vysvětluje vědecký problém, který před téměř třiceti lety vyslovil opat Napp.