Mendelův včelín


Mendelův včelín

Včelaření bylo Mendelovou láskou. Již jeho otec ho seznamoval se základy včelaření. V opatství, kam Mendel v roce 1843 přichází, našel pro včelaření ideální podmínky.

V Brně vznikla roku 1854 včelařská sekce Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy, která mezi lety 1868 a 1869 přerostla ve vlastní Včelařský spolek moravský. Významnou osobností včelařství byl F. X. Živanský, který v roce 1868 uvedl do spolku i Mendela.

V témže roce se Mendel stal opatem augustiniánského řádu. Včelaření v té době znal velmi dobře po praktické stránce a navíc se zajímal i o chov různých plemen včel a o možnosti jejich křížení.

V roce 1871 se Mendel jako vynikající odborník a zároveň chovatel stal 1. náměstkem starosty spolku. Byl nejen velmi aktivním členem ale i bohatě přispíval na provoz spolku (jako jeden z mála dával poplatek 20 zlatých).

V témže roce si nechal Mendel postavit včelín pro 15 včelstev se skladem a s malou pracovnou. V období nejaktivnější včelařské činnosti měl ještě další včelstva na pozemku u včelína. Za včelínem je sklep, kde Mendel zkoušel původně včelstva zimovat, což se kvůli vlhkosti ukázalo jako nevhodné.

Kromě toho, že Mendel zkoušel různé způsoby zimování včelstev, zasadil se také o výsadbu medonosných rostlin na svazích hradu Špilberk, nebo sestavil matematický model pro hodnocení probíhající snůšky.

O Mendelově včelaření víme primárně díky krátkým sdělením, která jsou zaznamenána v dvojjazyčném časopise Včela brněnská. Díky nim se dozvídáme i o trpké zkušenosti s nebezpečnou nákazou včel, kterou byla hniloba plodu. Mendel veškerá svoje včelstva zničil a zařízení desinfikoval, což doporučoval udělat i ostatním včelařům. Toto praktické východisko platí dodnes.

Mendel patřil po odborné stránce mezi přední včelařské výzkumníky své doby. Jeho nemenší zásluhou je, že své znalosti dával k dispozici včelařské veřejnosti, kdykoli o ně někdo projevil zájem.