Kde se vzala eugenika a přežila její myšlenka druhou světovou válku?

Poprvé myšlenku tzv. pozitivní eugeniky vyslovil už antický filozof Platón. Idea byla jednoduchá. Lidé oplývající žádanými znaky (tělesná výška, barva očí) nebo schopnostmi (siláci, sprinteři, inteligenti) budou uzavírat manželství mezi sebou a jejich děti budou postupně dokonalejší. Lidstvo se tak bude neustále vyvíjet a stávat se krásnějším.

O mnoho staletí později se Platónovy myšlenky začaly přetvářet v regulérní vědu. Odborný pojem eugenika, tedy obor věnující se genofondu člověka a jeho „šlechtění“, vznikl v 19. století v Anglii. Poprvé jej použil bratranec Charlese Darwina – matematik a vědec Francis Galton.

Samotná myšlenka eugeniky, především té pozitivní, vypadá celkem neškodně, že? Jak už to tak ale bývá, problém nastane tehdy, když se vše uchopí za špatný konec.

Ve 20. století se zásluhou nacistické ideologie začala uplatňovat kromě pozitivní eugeniky i eugenika negativní. Německo v té době vybíralo vhodné ženy a muže, kteří měli zakládat rodiny a vytvářet tak novou lidskou „dokonalou“ rasu. To ale nebylo vše. Zároveň se začalo zabraňovat sňatkům a početí ženám a mužům, kteří nesplňovali podmínky dokonalosti. Lidé tak byli nuceně sterilizováni nebo jim nebylo dovoleno vybrat si partnera. Tato „opatření“ se týkala jak Židů, tak například lidí s nejrůznějším fyzickým nebo mentálním handicapem. Kromě podpory žádoucího tak Němci šli i cestou „odstranění nežádoucího“. Předpokládali zřejmě, že když se lidé nesplňující podmínky dokonalosti nebudou moci rozmnožovat, negativní vlastnosti z genů lidstva zmizí.

Evropa se druhou světovou válkou v tomto ohledu velmi poučila a postupně ukončila platnost všech zákonů, které podporovaly a umožňovaly nucené sterilizace a bránily početí bez souhlasu dotyčné osoby. Zajímavostí ale může být, že např. v USA se principy negativní eugeniky využívaly ve věznicích a ke sterilizaci mentálně postižených až do 60. let 20. století.

A jak je to s eugenikou dnes?

Vědci jsou stále fascinováni genetickou výbavou člověka i tím, jaký vliv má na lidstvo dědičnost v kombinaci s výchovou. Existuje proto obor populační genetika, který se snaží najít odpovědi na otázky spojené s vlivem prostředí a genetickou výbavou jedince i celé společnosti.

Eugenika přesto zcela nevymřela. Její principy se stále využívají v jednom odvětví – reprodukční medicíně. Principy pozitivní eugeniky jsou u nás zakázané. Rodiče si tak nemohou v případě umělého oplodnění zvolit, zda chtějí embryo chlapce nebo dívky, popřípadě si „vybírat“ z dalších vlastností. Je ale povolené zjistit, zda embryo nenese žádnou vážnou dědičnou chorobu či nemá významnou vývojovou vadu. Pokud se u embrya (z umělého oplodnění i přirozeného početí) zjistí některá z těchto nemocí nebo vad, mohou se rodiče dohodnout na přerušení těhotenství.

Nabízí se samozřejmě otázka, zda a kdy bude možné si „nechat vyrobit“ miminko „na zakázku“ tak, aby mělo vlastnosti, které si rodiče budou přát. Tohle je velmi kontroverzní téma. A rezonuje i mezi vědci. Zatím ale dle pravidel etiky nic takového možné není a nelze to provést ani po technické stránce. Tato činnost je zatím vyhrazena spisovatelům a scénáristům sci-fi snímků a knih😊

Otázky k zamyšlení:

Žádoucí anebo „správné“ vlastnosti se u lidí měnily v průběhu věků mnohokrát. Někdy lidé obdivovali plné křivky a baculatá líčka, jindy byla vrcholem krásy vyhublá a vysoká postava. Kdo a jak může určovat, jaké jsou ty správné vlastnosti? Co myslíte?