Proč bychom neměli chtít být nesmrtelní?

Zní to báječně, že? Mít tak kouzelný lektvar nebo nějakou speciální pilulku, která by nám umožnila být nesmrtelnými! To by bylo něco!

Naše buňky se podle potřeby těla dělí. Díky tomu tělo roste a vyvíjí se. Při každém takovém dělení se ale dvoušroubovice v jádře našich buněk o něco zkrátí. Buňky s tímto mechanismem ale počítají, a proto se na koncích DNA nacházejí tzv. telomery – konce vláken DNA, sloužící jako nárazníky. Dokud se buňka dělí, telomery se spotřebovávají a vše funguje. Ovšem kdyby se buňka dělila donekonečna, telomery by nemusely stačit a DNA by se mohla začít zkracovat i dále – a to i na místech, kde se nachází geny. To by ale pro buňku mohlo mít smrtící účinek – bez genů by nemohla správně fungovat.

Ale pozor – my známe případ, kdy se buňky nekontrolovatelně množí a stále rostou!

Jde o nádory. Nádorové buňky dokázaly obejít nejrůznější buněčné kontrolní mechanismy a umí se množit stále a stále dokola. A přesně tohle by se pravděpodobně stalo, kdybychom zatoužili po nesmrtelnosti. Každá naše jednotlivá buňka by sice byla nesmrtelná, ale pro organismus jako celek by to byla hotová pohroma! Desítky nebo i stovky nádorů bujících v našem těle by asi nebyly ideálem nesmrtelnosti, co říkáte?